atamanskej web pro hledače

Praha – Češi postupně začínají přicházet na chuť elektronickým cigaretám. Patent z Číny je na českém trhu teprve krátce, ale řady odborníků už na něj mají odlišný názor. Jedni si myslí, že tzv. e-cigarety pomáhají přestat s kouřením, podle druhých naopak zvyšují závislost na nikotinu. Novinka přináší kuřákům řešení pro chvíle, kdy se kouřit nesmí nebo se to nehodí, například v restauracích nebo v zaměstnání.

Elektronická cigareta je náhražkou za cigaretu klasickou. Nevychází z ní kouř, obsahuje ale nikotin.
„Je to vlastně malý přístroj, který sofistikovaně uvolňuje nikotin. Vypadá poměrně věrně, například z něj vychází dým,“ přibližuje cigaretovou náhražku Kateřina Langrová z České koalice proti tabáku. Cigareta funguje na principu obvodu, který po natažení vzduchu uvolňuje roztok vody a nikotinu z vyměnitelné náplně. E-cigareta je tak vhodná i do nekuřáckých prostor. „Cigareta nehoří, nevydává klasický kouř, ale kuřáka uspokojí z hlediska nikotinu,“ vysvětluje distributor cigaretové náhražky Boris Netopil.
V základní verzi stojí e-cigareta přibližně dva a půl tisíce korun. Lze si ale objednat i luxusní verzi ze čtrnáctikarátového zlata. Výrobci e-cigaretu stále zdokonalují. První na trhu byl typ doutník, poté e-minicigar, cigareta ve špičce a dýmka. Novinkou je elektronická cigareta druhé generace. Ta už vypadá i voní jako cigareta klasická.

Elektronická cigareta dlouhodobě nešetří jen kuřákovy plíce, ale i jeho peněženku. Kuřákovi, který spotřebuje dvacet cigaret denně, se investované peníze i po započtení ceny náplní vrátí zhruba po půl roce. Navíc může odvykající kuřák získat i podporu od svého zaměstnavatele. „Mohou to být finanční odměny nebo bonusy ve formě příspěvku na léčbu,“ říká Kateřina Langrová.

Soustružnický nůž je jeden z nejpoužívanějších obráběcích nástrojů, kterým je opracováván materiál na soustruhu.
Soustružnický nůž má obvykle tvar hranolovitou upínací část a řeznou část ve tvaru klínu. Řezná část může být z kalené nástrojové oceli (monolitní nástroje), rychlořezné oceli (HSS – High Speed Steel) nebo zde může být napájena břitová destička ze slinutého karbidu (pájené nástroje). V současné době se nejčastěji používá v soustružnictví konstrukce s mechanicky upnutou vyměnitelnou břitovou destičkou vyrobenou nejčastěji ze slinutého karbidu případně z řezné keramiky nebo jiných, ještě tvrdších materiálů. Volba nože závisí na tvrdosti obrobku (obráběného materiálu, nesmí být tvrdší než materiál řezné části soustružnického nože) a potřebného obrábění.
Samotné opracování probíhá za rotačního pohybu obrobku (obráběná věc), k němuž se přibližuje pevně upnutý nůž konající posuv /dráha ve směru obrábění/a přísuv /dráha kolmá na směr obrábění/. Pohyb může být manuální nebo strojní, případně je možné u některých typů soustruhů tento pohyb naprogramovat. Nože různých tvarů mají různé funkce, ale princip je stejný. Při rotaci dochází k úběru menšího či většího množství materiálu za vzniku třísek.Ty mohou být plynulé nebo drobivé podle druhu materiálu, který se obrábí. Houževnaté materiály /ocel, hliníkové slitiny, silon/ dávají plynulou a dlouhou třísku, která je upravena utvařečem třísek do vhodné velikosti tak, aby odchod třísek byl bezpečný a neohrožoval samotný obráběcí proces nebo obsluhu stroje.Křehké materiály /litina, mosaz, textit/dávají třísku drobivou i bez lamače. Má tvar pilin různé zrnitosti a je nutné je pečlivě odstraňovat, aby neulpívaly na kluzných plochách a nezadíraly je. Během řezu je nutné břit soustružnického nože vydatně chladit a mazat, neboť při samotném úběru materiálu se přeměňuje pohybová energie v energii tepelnou a ta břit může i zničit.Většinou se chladí za pomocí emulzních vodních roztoků v koncentraci od 3 do 10% emulzního oleje ve vodě.Přítomnost dalších látek v chladící kapalině je nezbytný /antibakteriální přísady, inhibitory koroze, /a zabraňuje tak např. biologickému rozkladu chladící kapaliny nebo následné korozi obrobku po obrobení.
[editovat]Základní dělení tvaru soustružnických nožů

Pravé a levé -podle umístění hlavního břitu a směru posuvu
Vnější a vnitřní -pro obrábění vnějších nebo vnitřních ploch
Základní uběrací,zapichovací, upichovací,závitové, tvarové – podle tvaru obráběné plochy
Hrubovací, dokončovací – podle způsobu práce

Článek je věnován rekonstrukcím obráběcích strojů SAY 6/32 a Gildemeister AS-67, zaměřujícím v soustružnictví se především na aplikaci frekvenčních měničů Altivar a servopohonů Lexium od společnosti Schneider Electric. Popsané stroje jsou vícevřetenové soustruž­nické automaty, u kterých se obrábí v šesti nebo osmi vřetenech současně. Vřetena jsou ne­sena v tzv. vřetenovém bubnu, který se vždy po vykonání pracovní operace přetočí o jednu pozici dále a rozpracovaný obrobek se dostane k další výrobní operaci. Obrobek tak vlastně postupně prochází všemi pozicemi. Jeho konečný tvar může být i velmi složitý při dosažení vysoké produktivity práce. Obráběcí nástroje jsou upevněny na podélných a příčných suportech, tak­že v každé pracovní pozici se může na obrá­bění dílce podílet i více nástrojů. Elektrické vybavení stroje v soustružnictví v součinnosti s mecha­nickými prvky stroje tak má hlavní úkol zajistit mimo jiné pohon vřeten i posuvů, pohyb suportů a přetáčení vřetenového bubnu.

SAY 6/32
Šestivřetenový soustružnický automat (obr. 1) s možností obrábět tyčový materiál o maximálním průměru 32 mm byl nasazen ve firmě ZPS, a. s., ve Zlíně v roce 1980. U uvedeného stroje byl pro pohon vřeten použit klasický třífázový asynchronní motor. Změna otáček vřeten probíhala výměnou sad ozubených kol v převodovce. Posuvy byly poháněny servomotorem a změna otáček se nastavovala již jako parametr na operátorském panelu stroje.

Obr. 1 Stroj SAY 6/32

Stroj prošel kompletní generální opravou strojních celků a výměnou celé elektroinstalace (obr. 2). Nyní má pohon stroje následující parametry. K pohonu vřetene je použit klasický třífázový asynchronní motor (obr. 3) s parametry (18,5 kW, njm 1 460 ot/min) doplněný o enkodér 1XP8001-2 (HTL1024) a ventilátor nuceného chlazení. K řízení motoru slouží frekvenční měnič Altivar ATV71HD18N4 a karta k připojení enkodéru VW3 A3 401. Požadovaný rozsah otáček vřeten je 30 až 4 000 ot/min. K řízení posuvů jsou využívány servomotor Lexium BSH 2051 M11F2A – obr. 4 (36 Nm, 2 200 ot.) a servoměnič Lexium LXM 05AD57N4 s ovládacím modulem brzdy VW3 M3103.

Obr. 2 Osazení rozváděče v aplikaci SAY 6/32

Servomotor slouží pro pohon podélných a příčných suportů (lineární pohyb odvozený od rotačního pohybu vačkových hřídelí) a pro přetočení vřetenového bubnu.
Během pracovního cyklu (stroj obrábí pracovním posuvem) jedou posuvy konstantní rychlostí, pak následuje vyjetí nástrojů ze záběru a přetočení vřetenového bubnu (tzv. oblast rychloposuvu). Rychloposuv (tj. neproduktivní, ztrátový čas) musí být co nejkratší. Servomotor tedy přepíná dvě rychlosti, jejich změna musí být co nejrychlejší a rychloposuv co největší (limitováno mechanickou konstrukcí stroje).

Obr. 3 Vřetenový motor zařízení SAY 6/32

Velikost rychloposuvu se udává v sekundách. Stroj je standardně nastaven tak, že celkový cyklový čas na zhotovení jednoho kusu obrobku je 10 s, tj. čas pracovního posuvu je 9 s a rychloposuv 1 s. Nejkratší požadovaný čas rychloposuvu je 1 s.

Obr. 4 Servomotor Lexium pro posuvy SAY 6/32

Gildemeister AS-67
Osmivřetenový soustružnický automat (obr. 5) s mož­ností obrábět tyčový materiál o maximálním průměru 67 mm byl nasazen v Německu v roce 1982. Původně měl stroj jediný třífázový asynchronní motor a složitou převodovku pro pohon jak vřeten, tak i posuvů. Změna otáček vřeten a rychlosti posuvů se prováděla výměnou sad ozubených kol (omezený počet kol = omezený rozsah otáček, omezené nastavování rychlosti posuvů). Přepínání mezi posuvem pracovním a rychloposuvem zajišťovaly elektromechanické spojky, pro zastavení stroje (tj. posuvů) byla použita elektromechanická brzda (spojka ve funkci brzdy).

jestliže spojujete soustružení dřeva pouze s ozdobnými díly starožitného nábytku nebo s užitkovými předměty, je čas podívat se do této nevšední knihy. V ní se přesvědčíte, jak může být tradiční ruční práce nově využita při tvorbě uměleckých objektů moderních tvarů a čistého designu.

Autor: Helga Becker
Formát: 21×26 cm, 184 stran
Datum vydání: 07.11.2007
Cena: 445 Kč

Tato publikace vás zasvětí do tajů tradičního soustružnického řemesla. Krok za krokem budete moci sledovat, jak z hrubé dřevěné fošny vzniká předmět krásného a elegantního tvaru. Veškeré techniky jsou vyobrazeny na mnoha barevných fotografiích, na kterých je znázorněn každý pohyb z pohledu soustružníka. Díky tomu se tak i začátečníkovi podaří dokonale pochopit všechny návody a rady. Kromě důkladného vysvětlení samotné techniky soustružení, broušení nástrojů a přípravy materiálu k obrábění tu najdete i zevrubné návody na zhotovení dvaceti zajímavých předmětů.

Z obsahu:

1 Příprava a nástroje
Soustružnická dílna
Soustruh na dřevo
Držení těla při soustružení
Bezpečnost práce
Nástroje
Možnosti upínání a měřící nástroje
2 Dřevo
Skladování a sušení dřeva
Práce s čerstvým dřevem
3 Základní techniky
Základní techniky v podélném dřevě
Základní techniky v příčném dřevě
Základní techniky v čelním dřevě
Základní techniky povrchové úpravy
Základní techniky ošetřování povrchu
Základní techniky ostření nástrojů
4 Pracovní postupy pro různé projekty
5 Další objekty pro inspiraci

Řezbářství je umělecko řemeslný směr tvorby plastik z tvárných materiálů, zejména ze dřeva, bezprostředně navazující na sochařství a umělecké truhlářství. Dřevo patří k nejušlechtilejším živým materiálům. Nachází uplatnění nejen v podobě dekorativních uměleckých předmětů v interiérech, ve vestibulech, v podobě okrasných prvků schodišť apod., ale i k výzdobě venkovních prostorů.
Talent, vzdělání, schopnosti, invence
Obvykle se laický řezbář (autodidakt) snadněji obejde bez odborného vzdělání, než absolvent umělecké školy bez talentu, invence a rukodělné zručnosti.
[editovat]Profese, koníček a sběratelství
Řezbářství vždy bylo nejen profesionálně provozovaným uměleckým řemeslem, ale patřilo i do oblasti zájmového využití volného času jako lidové řezbářství apod. I v současné době je řada sběratelů uměleckých řezbářských děl a jsou i řezbáři, kteří svá díla tvoří pouze pro radost svou a svých blízkých.
[editovat]Suroviny

[editovat]Dřevo – mikroskopická stavba dřeva a jeho druhy
Řezbáři při výběru dřeva pro svou tvorbu sledují především takové vlastnosti, jako je jeho makroskopická a mikroskopická stavba, chemické složení, fyzikální a mechanické vlastnosti a vady. Dřevo patří mezi snadno opracovatelné živé ušlechtilé materiály, jejichž mikroskopickou stavbu tvoří řada různých buněk uspořádaných v podobě letokruhů ve vrstvách (běl, zralé dřevo a jádro). Stavba jehličnatého dřeva je jednodušší než stavba dřeva z listnáčů. Tvrdé, kruhově pórovité listnaté dřeviny (akát, dub, jasan) jsou obtížně opracovatelné. Obtížně opracovatelné je i dřevo některých krásných roztroušeně pórovitých listnatých dřevin (habr, buk, zimostráz, jabloň, hruška, švestka, třešeň). V řezbářství je nejčastěji využíváno kruhově pórovité dřevo lípy, břízy a ořechu. Jehličnaté dřeviny bývají využívány v lidovém řezbářství.
[editovat]Vady dřeva
Mezi nejzávažnější vady dřeva patří jeho napadení houbami, plísněmi a dřevokazným hmyzem. Dále jsou to různé druhy trhlin a růstových vad (vlnitost, točivost, vidlicovost, sukovitost, zploštění apod.).
[editovat]Stroje a nástroje

[editovat]Truhlářské technologie
[editovat]Řezání
Při řezání je nutno respektovat rozdíly v řezání podélném, příčném, šikmém a křivočarém. Podle tohoto členění je nutno zvolit nejen správný typ pily, ale také správný tvar, sklon a rozvod pilových zubů. Používány jsou motorové pily řetězové (elektrické i benzínové), katry, kotoučové pily (stabilní a ruční), pásové (stabilní, mobilní a ruční), dekupírky (lupenkové) a přímočaré pily. K nejčastěji používaným ručním pilám patří břichatky, rámové a obloukové pily, ocasky, děrovky, čepovky a svlakovky a pily lupenkové.
[editovat]Hoblování
Mezi hoblovací stroje patří různé typy srovnávaček a protahovaček i elektrických hoblíků s řadou bezpečnostních prvků (odklápěcí, článkové nebo lištové kryty a drážkování nebo hřebeny bránící vržení dřeva zpět). K historickým ručním hoblíkům dnes již řadíme hoblík macek, posuvný polodrážník a žlábkový člunkař. Dnes se stále ještě používá nejen uběrák, srovnávač či hladík, ale i zubák, okrouhlík a římsovač.
[editovat]Frézování
Patří k těm činnostem, které v řezbářství do značné míry postupně nahrazují rukodělnou výrobu výrobou strojní, reprezentovanou především kopírovacími stroji, které jsou schopny podle modelu vyfrézovat řadu stále dokonalejších téměř identických kopií.
[editovat]Soustružení
Představuje také významné využití strojů k opracování dřeva. Historické šlapací soustruhy nebo soustruhy poháněné klikou či transmisí byly nahrazeny nejen ručními vrtačkami a jednoduchými soustruhy na trubkových nosnících, ale především přesnými modelářskými soustruhy. Soustružení dřeva se tak díky tomu stává stále více ceněným oborem nezřídka kombinovaným s uměleckým řezbářstvím.
[editovat]Vrtání
K vrtání se v řezbářství užívá řady různých druhů elektrických stojanových i ručních vrtaček, kolovrátků, řehtaček a svidříků k odvrtávání hlubokých míst řezby, vnitřních dutin, průchodů a otvorů. Používají se k tomu různé druhy vrtáků (špičáky, jehlové vrtáky, nebozezy, hadovité vrtáky a špulíře, hrotovníky, záhlubníky a vrtáky pilové.
[editovat]Opracování truhlářskými dláty
Sortiment truhlářských dlát je, na rozdíl od dlát řezbářských, omezenější (obyčejná, čepovací, půlkruhová a francouzská). Jsou ale mohutnější. Čepel s ostřím, krčkem a korunou je svou stopkou zaražena do rukojeti opatřené předním a zadním kroužkem. K usnadnění práce s nimi se používá různých truhlářských nebo řezbářských kladiv a palic.
[editovat]Spojování
K spojování dřeva se používá různých druhů truhlářských i tesařských spojů s pomocí spojovacích materiálů ( kolíků, hřebíků, vrutů, šroubů, spon, závěsných kruhů a ok apod.) a lepení ( klihem a různými druhy epoxidových a jiných lepidel). Rámové konstrukce jsou spojovány plátováním, přeplátováním a svlakováním, pomocí čepu a dlabu, čepu a rozporu, rybinovými spoji, kolíky a nebo přímo natupo. Rohová spojení se dělají pomoci ozubů, na pero a drážku, na kolíky a nebo vlepeným hranolem. Středová spojení se obdobně jako rohová dělají na pero a drážku. Kromě toho i na čepy a na rybinu a svlak. Desky se spojují na šířku polodrážkami, perem a drážkou, vloženými pery a čepy, kolíky a lepením natupo.
[editovat]Řezbářské technologie
[editovat]Upínací prostředky
Upínání se provádí uchycením dřeva v hoblici přímo nebo pomocí hranolků, nalepením nebo přišroubováním na upnutou pomocnou desku, zatažením do hoblice nebo stahováku, připevněním ke stolu ztužidly nebo pomocí upínacího kloubu nebo zašroubováním upínacího šroubu do bloku.
[editovat]Měření
K měření se podle náročnosti řezbářské práce používají různé druhy měřidel od těch nejjednodušších až k velmi náročným měřícím konstrukcím. Jsou to rýsovací latě, dřevěné, skládací a svinovací metry, různé druhy kružidel a rejsků, úhelníků, posuvných ředidlem a úhloměrů, cejchovacích latí a měřidel, jehlových šablon, rýsovacích jehel a špičáků až po bodovací pantografy, konstrukce a různé další přístroje, měřící a projekční klece apod. Při odměřování rozměrů podle modelu se zajišťuje číselný zápis. K zmenšování či zvětšování rozměrů je používána čtvercová síť a počítačová technika. Při řezbě reliéfů postačí měření podle nákresu, překreslování pomocí pauzovacího wampíru a obtahovacích šablon.
[editovat]Modelování
Řezbářství má stejně jako sochařství jednu velkou nevýhodu. Chybně odebraný materiál lze jen obtížně vrátit zpět. Vyplatí se proto vytvořit si modely pomocí techniky, která těmito nedostatky netrpí. Je k tomu zapotřebí modelovací stolek, stojan nebo točna, kostra ze dřeva nebo jiného nosného materiálů, dobrá hlína a modelovací pomůcky (dřevěné a kovové špachtle, očka apod.).
[editovat]Příprava materiálu
Řezba soch byla dříve prováděna z mokrého dřeva. Aby po dokončení mohla socha vyschnout bez trhlin bylo nutno odebrat co nejvíce materiálu z její zadní části. Dnes se provádí především z dobře vyschlého dřeva. s minimalizováním nebezpečí vzniku trhlin. Řezbářská tvorba z dřevěného bloku vytvořeného z desek nebo menších části vyžaduje od řezbáře správnou volbu sestavování dílů do jediného celku. Obdobně i řezba obrazových, zrcadlových nebo reliéfních rámů předpokládá jeho znalost postupu sestavování jednotlivých dílů ze segmentů různých rozměrů a zaoblení. U reliéfní řezby i při dolepování hotových dílů na dokončený podklad.
[editovat]Opracování řezbářskými dláty a noži

Rovné a zahnuté dláto s paličkou
Řezbářské nože jsou používány především v lidovém řezbářství, kde předmět řezby je obvykle držen v ruce a umožňuje změnou směru a místa řezu vyřezat i složitější tvary zdobených dekorativních předmětů. V umělecké řezbářství jsou používána především podstatně dražší a obtížněji dosažitelná dláta, která umožňují vyvinout podstatně větší sílu při opracování mohutnějších bloků dřeva. Existuje velké množství staveb a tvarů kvalitních dlát včetně správně provedených rukojetí i čepelí. K nezbytným požadavkům na práci řezbářů patří i správná znalost pracovních postupů hrubého a jemného broušení a obtahování dlát a nožů, včetně zarovnání ostří a stanovení jeho úhlu.
[editovat]Povrchové úpravy
K povrchovým úpravám patří především broušení, ochrana dřeva před vnějšími vlivy (fermež, vosky, laky, oleje a pasty) zvýraznění kresby dřeva (lak, fermež, kopál, jantar, šelak) a jeho barevné úpravy (bělení, barvení, moření, polychromie), zlacení, stříbření apod.
[editovat]Pracoviště

Řezbářská dílna
[editovat]Dílna, ateliér
Dobře vybavená a osvětlená řemeslnická (umělecká) dílna s ateliérem nebo výstavními prostory umožňujícími i prezentaci hotových děl je pro práci řezbáře základní podmínkou.
[editovat]Pracovní stoly a hoblice
Laický nebo lidový řezbář se nezřídka spokojí jen s jednoduchou stoličkou, lavicí nebo hobby stolem, ale profesní umělecký řezbář bude potřebovat dílnu soustružení dřeva vybavenou řezbářskými nebo truhlářskými hoblicemi nebo stoly s možností upevnění obrobků různými svěráky, stahováky, ztužidly, šrouby a upínacími klouby a kompletním strojovým vybavením a kvalitními nástroji.
[editovat]Techniky řezby

[editovat]Figurální řezby
Pracovní postup je do značné míry předurčen velikostí figury. Základní tvar monumentálních soch, sloupů, totemů, je po hrubém zaměření podle nákresu nebo modelu obvykle vyřezáván motorovou pilou a pak dále postupně doměřován a dopracováván do plošek a jejich postupného zaoblování a dořezby detailů. U menších soch, sošek, figurek a loutek se hrubý tvar vyřeže pilou a dotvaruje širokým rovným dlátem. K opracování některých částí je možno využít i soustruhu. Dopracování detailů se provádí úzkými rovnými nebo profilovými dláty. Drobné figurky je možno opracovávat i v ruce, při čemž lze dosáhnout přesného řezu opřením dláta o prsty rukou. Řez se provádí rovně nebo šikmo po létech. Příčný řez a řez přes vlákna vyžadují skutečně ostrá dláta. Rozdílný přístup vyžaduje i opracovávání roviny a oblé plochy. Při tvorbě většího počtu stejných výrobků se často používá kopírovacích frézovacích strojů.
[editovat]Reliéfní řezby
Existují dva základní druhy reliéfní řezby, plochý a zapuštěný reliéf a celá škola reliéfních řezeb z hlediska tvaru, jako např. válcové a prolamované, voluty, listové (dubové, akantové, štípávané) a květinové ornamenty, vejcovce apod. K reliéfní řezbě patří i vrubořez, linkový řez apod. Řezy se střídají, aby mohly být provedeny po létech, hloubka. se upravuje profilovými dláty, dno se rovná mělkým háčkem a linkové ozdoby kozí nohou.
[editovat]Dřevořezy a dřevoryty
Jsou to grafické techniky používané pro tisk z výšky. Využívá se především hustšího a tvrdšího dřeva listnatých stromů. U dřevořezu jsou vlákna rovnoběžná s povrchem desky.
U dřevorytu jsou kolmá k povrchu.
[editovat]Intarzie a inkrustace
Principem intarzie je dekorativní vykládání dřeva jiným dřevem nebo jiným kontrastním materiálem. Základem intarzie je podkladová plochá deska z dřevotřísky nebo měkkého dřeva, na kterou se postupně přilepují dýhové obrazy sestavované z různobarevných ručně vyřezávaných dílců dýh nebo i z jiných materiálů (slonovina, želvovina, perleť apod.).
Při inkrustaci nejde o nalepování, ale o vkládání dřevěných nebo jiných dekorativních prvků do povrchu podkladní desky. K často užívaným formám patří např. inkrustace kovem (plechem, amalgámem, vybíjením a zatloukáním drátů či hřebíků nebo vyléváním cínem nebo olovem.
[editovat]Řezbářská tvorba

Je velmi rozsáhlým uměleckým oborem zabývajícím se nejen řezbou ve dřevě, ale i v řadě dalších snadno opracovatelných materiálů (perleť, slonová kost apod.)
[editovat]Druhy výrobků
Sochy, sošky a plastiky (sakrální, bohů, králů, celebrit, předků, démonů), pomníky, totemy, rituální sloupy, konzoly a hlavice sloupů, karyatidy, maskarony a arabesky, balustrády, busty, figurky, Betlémy, reliéfy, intarzie, loutky a marionety, masky (divadelní, rituální, šamanské, taneční, ochranné, černošské, indiánské, eskymácké), nábytek (umělecký, slohový, moderní), (skříně, příborníky, sekretáře, kabinety, vitríny, komody, stoly, postele, lůžka, pohovky, křesla, židle, taburety, pulty a stojany, truhly, kolébky, nástěnné, rámové, sloupkové, pilové hodiny, zrcadla, rámy obrazů, oltáře, globy, svícny a lustry, věšáky, křídla dveří), ozdobné hlavice ke strunným nástrojům, kytary, loutny, flétny, měchy, ozdobné držáky holí, fajfky, zvonce, chřestidla, žezla, pečetidla, ozdobné válečky, bižuterie, šperky, koryta, nádoby, oltářní vázy, poháry, misky, naběračky, lžíce a nože, louskáčky, hřebeny, formy (na máslo, perník, sušenky apod.,), hračky (panenky, figurky, houpací koníci, píšťalky apod.), kočáry, kočárky a saně, modely (pro řezbu a kopírovací stroje, budov, interiérů, letadel, automobilů, lodí apod., podložky pod myslivecké trofeje.
[editovat]Umělecká díla
Řezbářství není jen řemeslem, ale nesporně i uměním. Patřilo a patří k uměleckým řemeslům stejně jako šperkařství, kovotepectví, kamenosochařství, výroby uměleckého nábytku, hudebních nástrojů, zbraní, zpracování slonoviny, kůží a dalších přírodních materiálů. Ne každé řezbářské dílo lze ale automaticky přiřadit k dílům uměleckým. Umělecká díla vznikají obvykle z rukou tvůrců, kteří jsou pro svou práci disponováni nejen vzděláním, ale i představivostí, invencí, uměleckým rozhledem, zkušenostmi a schopnostmi i nezbytnou manuální zručností.

O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 2397/2006, ze dne 7.10.2008)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. V. E. K. P. s. r. o. (dříve A. s. r. o.), zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, o náhradu škody ve výši 1.095.756,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 310/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, č. j. 22 Co 1/2006-59, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, č. j. 22 Co 1/2006-59, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2005, č. j. 14 C 310/2004-46a, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit částku 1.095.756,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedl, že dne 22. 5. 2002 požádal Českou inspekci životního prostředí – oblastní inspektorát Ú. n. L. (dále jen „inspekce“) o souhlas s trvalým provozováním tavící pece po skončení zkušebního provozu, který byl žalobci povolen rozhodnutím Městského úřadu v J. do 20. 5. 2002. Tavící pec je středním zdrojem znečištění, a proto je podle § 126 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. k rozhodnutí stavebního úřadu potřeba souhlas orgánu ochrany ovzduší, který uděluje inspekce podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší. Rozhodnutím inspekce ze dne 28. 5. 2002, vyjádřila inspekce nesouhlas s provozováním tavící pece s odůvodněním, že podle výsledku provedených kontrol žalobce nedodržuje technologickou kázeň. Včas podané odvolání bylo rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 6. 9. 2002, zamítnuto pro nepřípustnost. Na podnět žalobce posledně uvedené rozhodnutí přezkoumal podle § 65 správního řádu č. 71/1967 Sb. ministr životního prostředí a rozhodnutím ze dne 8. 11. 2002, je zrušil. Novým rozhodnutím o odvolání ze dne 25. 11. 2002, ministerstvo rozhodnutí inspekce pro nedostatečné zjištění skutkového stavu zrušilo a věc vrátilo inspekci k novému projednání. Inspekce poté rozhodnutím ze dne 13. 12. 2002, souhlas s provozováním tavící pece udělila. Na základě souhlasu inspekce Městský úřad v J. kolaudačním rozhodnutím ze dne 2. 1. 2003, užívání tavící pece povolil. Protože bez souhlasu inspekce nemohl žalobce dosáhnout povolení k užívání tavící pece, musel po dobu sedmi měsíců (červen až prosinec 2002) přerušit provoz pece. Z téhož důvodu musel také propustit své zaměstnance a vyplatit jim odstupné. Stejně tak nemohl realizovat nasmlouvané dodávky, a tím nemohl včas uhradit faktury svým dodavatelům, kterým byl následně nucen platit penále. Tím vznikla žalobci škoda ve výši žalované částky.

Žalovaná namítala, že první rozhodnutí ministerstva ze dne 6. 9. 2002 nebylo ministrem zrušeno proto, že by žádosti žalobce o souhlas mělo být vyhověno, nýbrž pro procesní vadu, kdy o odvolání žalobce mělo být namísto zamítnutí pro nepřípustnost rozhodnuto meritorně. Odmítla tvrzení, že by rozhodnutím ministerstva byl porušen zákon a tvrdila, že žalobce si původní nesouhlasné rozhodnutí inspekce zavinil sám tím, že nedodržoval technologickou kázeň, a odkázala na shodný názor uvedený v závěrečné zprávě veřejného ochránce práv ze dne 27. 11. 2002. Podle názoru žalované je rozhodnutí inspekce o souhlasu pouze rozhodnutím předběžné povahy, které samo o sobě není vykonatelné a slouží jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 30. 8. 2005, č. j. 14 C 310/2004-46a, žalobu zamítl. Konstatoval, že zamítavé rozhodnutí inspekce ze dne 28. 5. 2002, č. j. 4/OO/3455/02/Ba, bylo jako pravomocné zrušeno pro nezákonnost na základě mimořádného opravného prostředku zrušeno, čímž je dána podmínka nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou však podle soudu prvního stupně není příčinná souvislost, neboť rozhodnutí inspekce o souhlasu je jen tzv. podkladovým rozhodnutím, které samo nezakládá práva ani povinnosti, a proto nemůže způsobit škodu. Podle soudu prvního stupně dále zákon neukládá ani inspekci, ani stavebnímu úřadu, aby vydaly rozhodnutí v určité lhůtě, ostatně žalobce průtahy v řízení ani netvrdil. Žalobce pak nemusel ukončit provoz pece proto, že mu nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí, nýbrž proto, že skončilo období, na které měl povolen zkušební provoz, přičemž o prodloužení zkušebního provozu nepožádal.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, č. j. 22 Co 1/2006-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že soud prvního stupně měl žalobu zamítnout už proto, že není splněna podmínka pravomocného rozhodnutí, které by bylo zrušeno pro nezákonnost. Podle odvolacího soudu bylo sice zamítavé rozhodnutí ministerstva rozhodnutím ministra zrušeno, ale tím se věc vrátila do stadia nepravomocně skončeného odvolacího řízení, a proto druhým rozhodnutím ministerstva bylo zrušeno opět nepravomocné rozhodnutí inspekce. Podle odvolacího soudu tak rozhodnutí inspekce nikdy jako pravomocné zrušeno nebylo. Odvolací soud dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 593/2003, podle něhož za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nelze považovat rozhodnutí, které bylo sice pro nezákonnost zrušeno, ale příslušný orgán v řízení pokračuje. V ostatním odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil.

B. Dovolání

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že se jedná o právní otázku, která ještě nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Namítal, že pokud bylo nadřízeným orgánem rozhodnuto, že rozhodnutí inspekce je nezákonné, je dána základní podmínka podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení o souhlasu orgánu ochrany ovzduší je podle žalobce samostatným správním řízením, přičemž stavební úřad může podle § 126 odst. 1 stavebního zákona vydat kolaudační rozhodnutí pouze v případě, že s tím orgán ochrany ovzduší souhlasí, a proto účastníkovi správního řízení může vydáním nesouhlasného rozhodnutí inspekce vzniknout škoda. Pokud by totiž inspekce souhlas vydala, nic by nebránilo vydání kolaudačního rozhodnutí, a žalobce by proto nebyl nucen přerušit výrobu. Žalobce má za to, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, a navrhl proto, aby Nejvyšší soud jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného s tím, že odvolací soud rozhodl na základě aplikace příslušného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., která pro něj zcela zřejmě nepředstavovala právní otázku zásadního významu. Podle žalované opírá žalobce svoji argumentaci výlučně o formální právní moc podkladového rozhodnutí a opomíjí jeho další související vlastnosti.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle § 237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázka, zda nezákonným rozhodnutím, které samo o sobě vykonatelné není, ale slouží jako závazný podklad pro rozhodnutí jiného orgánu, může účastníku řízení vzniknout škoda, nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Navíc, jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci není dána podmínka nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., rozhodl v rozporu s hmotným právem. Z uvedených důvodů je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

D. Důvodnost

1. K existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

Již v rozsudku ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 453/2001, Nejvyšší soud uvedl, že předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím vydaným ve správním řízení podle uvedeného zákona je skutečnost, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, a nikoliv otázka charakteru pochybení správního orgánu, který takové rozhodnutí vydal, ani otázka případného zavinění.

V projednávané věci bylo odvolání proti rozhodnutí inspekce ze dne 28. 5. 2002, ministerstvem zamítnuto, čímž se uvedené rozhodnutí stalo pravomocným. To, že uvedené rozhodnutí bylo zrušeno až druhým rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 25. 11. 2002, a nikoli přímo rozhodnutím ministra na základě mimořádného opravného prostředku (přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle § 65 správního řádu), nemění nic na skutečnosti, že původní rozhodnutí inspekce bylo určitou dobu pravomocné a tedy i způsobilé vyvolat právní účinky v tom smyslu, že bránilo vydání kolaudačního rozhodnutí. (Dále viz ad 2.)

Protože odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení. Zákon č. 82/1998 Sb. v § 8 odst. 1 („Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.“) nepožaduje, aby rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo zrušeno přímo orgánem rozhodujícím o mimořádném opravném prostředku, nýbrž pro splnění uvedené podmínky dostačuje, že je zrušeno i později odvolacím orgánem na základě předchozího rozhodnutí jemu nadřízeného orgánu o mimořádném opravném prostředku.

V projednávané věci by ostatně, nebýt nezákonného zamítnutí odvolání pro nepřípustnost, původní rozhodnutí inspekce vůbec nenabylo právní moci, a odpovědnost státu by tak nemohla být založena. Z uvedených důvodů dovolací soud uzavřel, že rozhodnutí inspekce ze dne 28. 5. 2002, bylo rozhodnutím pravomocným, které bylo pro nezákonnost zrušeno, a proto je dána podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

Odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, č. j. 25 Cdo 593/2003, je pro projednávanou věc nepřípadný. Uvedený rozsudek se totiž vztahuje na případ, kdy sice bylo pravomocné rozhodnutí správního orgánu pro procesní vadu zrušeno, ale po jeho zrušení správní orgán v řízení pokračoval a v době vydání rozhodnutí soudu nebylo ještě správní řízení skončeno, a proto bylo v uvedené věci třeba žalobu zamítnout jako předčasnou. V projednávané věci se však jedná o případ odlišný, neboť po zrušení rozhodnutí inspekce ze dne 28. 5. 2002, byl souhlas s trvalým provozováním tavící pece pravomocně vydán, tj. řízení je pravomocně skončeno.

Za této situace dovolací soud uzavřel, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že v projednávané věci není splněna podmínka nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že na nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu by nemohlo nic změnit, ani kdyby na vydání rozhodnutí o souhlasu inspekce neměl žalobce právní nárok, neboť nezákonnost rozhodnutí podle § 8 odst. 1 cit. zákona je dána tím, že bylo pro nezákonnost zrušeno. Na zákonné rozhodnutí má účastník řízení nárok vždy (srov. § 3 odst. 1 správního řádu č. 71/1967 Sb., nyní § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.).

2. K otázce příčinné souvislosti mezi nezákonným „podkladovým“ rozhodnutím a škodou.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se o vztah příčinné souvislosti jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 344/2001).

Podle § 126 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., dotýká-li se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí. Takovým orgánem je podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší, orgán ochrany ovzduší (tj. inspekce), jehož souhlas obsahující podmínky ochrany ovzduší se vyžaduje k umísťování a povolování staveb velkých a středních zdrojů znečišťování včetně jejich změn a k jejich uvedení do provozu. Z uvedených ustanovení plyne, že stavební úřad může kolaudační rozhodnutí vydat jen na základě pravomocného rozhodnutí inspekce o udělení souhlasu. Ačkoli rozhodnutí o udělení souhlasu samo nezakládá práva a povinnosti, může nezákonné rozhodnutí o neudělení souhlasu přesto způsobit účastníkovi řízení škodu, a to v případě, že všechny ostatní podmínky pro vydání kolaudačního rozhodnutí jsou splněny a jeho vydání brání právě jen nezákonné rozhodnutí o neudělení souhlasu. Stavební úřad totiž není oprávněn zkoumat zákonnost rozhodnutí o neudělení souhlasu a zároveň bez takového souhlasu užívání zdroje znečištění (zde tavící pece) povolit nesmí.

Právní názor soudu prvního stupně, na který odvolací soud odkázal a podle něhož „podkladové“ rozhodnutí nemůže způsobit účastníkovi řízení škodu, by přivedl poškozeného účastníka řízení do začarovaného kruhu, neboť náhrady škody způsobené mu případným rozhodnutím stavebního úřadu o nepovolení užívání stavby by se rovněž domoci nemohl, protože zamítavé rozhodnutí stavebního úřadu by bylo samo o sobě zcela v souladu se zákonem, podle něhož se stavební úřad musí řídit právě uvedeným (v daném případě nezákonným) podkladovým rozhodnutím. Uvedený závěr je navíc v rozporu s článkem 36 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy.

Protože odvolací soud věc nesprávně právně posoudil (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud jeho rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek (§ 243b odst. 3 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

TOPNÉ ROHOŽE QUATTTEC

Mám dotaz, máte doma dlažbu a občas vás zebe od nohou? Jak si pomocik tepelné pohodě? Vyzkoušejte topné rohože a podlahové vytápění QUATTTEC!

Topné rohože Quattec: Co to je?
Topné rohože si můžete představit jako pásy se zabudovaným topným kabelem, které se používají v podlahovém vytápění. Podlahové vytápění je moderní a velmi úsporný i praktický způsob vytápění domu. Naše topné rohože mají výkon 160W/m2

Popis instalace topných rohoží
Instalace topných rohoží je snadná. topné rohože se pokládají na podkladovou (například betonovou,čím větší má podklad tepelnou odrazivost tím je topení učenější) desku. S topnými rohožemi se dobře manipuluje, protože jsou dodávány v rolích a vybaveny 3M samolepícími pásy, jimiž se přilepí jednoduše k podlaze a není nutno dále kotvit. Nakonec se topné rohože zafixují lepidlem a po jeho zaschnutí se položí podlahová krytina (například dlažba).

Vytápění topnými rohožemi a cena
Ačkoli topné rohože a podlahové vytápění využívají jako zdroj energie elektřinu, patří k levnějším možnostem topení. Protože topí a ohřívají se pouze na komfortní teplotu cca 25C , na rozdíl od vodního topení , kde ohříváme vodu až na 80C což vyžaduje mnohem více energie.
Výhodou vytápění topnými rohožemi je rovnoměrné rozložení tepla. Od podlahy už vás nebude studit a kromě toho ušetříte i místo, které by zabraly radiátory.

Na Topné rohože Quatttec dostanete záruku 12let!

Nejprodávanější produkty v kategorii
Topná rohož Quatttec Q-160W-2,5 s termostatem QM Blue TS – DD4QM4 849,– Kč
Topná rohož Quatttec Q-160W-1,0 s termostatem QM Blue TS- DD1QM3 707,– Kč
Topná rohož Quatttec Q-160W-4,5 s termostatem QM Blue TS – DD8QM6 666,– Kč
Topná rohož Quatttec Q-160W-1,0 s termostatem QM yellow- DD1QM3 707,– Kč
Topná rohož Quatttec Q-160W-10,0 s termostatem QM Blue TS- DD14QM10 299,– Kč

Vytápění nebo temperování? Topné rohože THERMO BODEN můžou řešit obojí: komfortní podlahový temperační systém i plnohodnotné vytápění – záleží na individuální potřebě tepla a přiděleném tarifu. Díky nízké konstrukční výšce se zejména hodí pro dodatečnou montáž a jako doplňkové podlahové vytápění, např. pod studené dlaždičky v koupelně nebo kuchyni.

V nízkoenergetických domech postačí malý topný výkon topných rohoží THERMO BODEN právě jako hospodárné hlavní vytápění, hlavně pokud rozvodné závody nabízejí výhodný tarif bez dob blokování.

Extrémně ploché topné rohože

Topná rohož THERMO BODEN uložená přímo pod podlahovou krytinou působí bezprostředně a zajistí rychle příjemně teplou podlahu. Při konstrukční výšce pouhé cca 3 mm může být vestavěna prakticky všude – v koupelně, kuchyni, jídelně, před sedací soupravou v obývacím pokoji nebo v pracovně. Flexibilní systém THERMO BODEN je možno bez problémů přizpůsobit tvaru místnosti – díky odstupňované výkonové řadě nabízí pro každou potřebu tepla správné řešení. Je možno ji instalovat rychle a všude, bez velkých nákladů na montáž.

Dnes není potřeba vzdávat se tepelné pohody ani tam, kde je vyžadováno chladné prostředí, jako například v řeznictví, oddělení s čerstvými potravinami a květinářství.

Důvodem je sálavé teplo od podlahy působící přes nohy na tělo. Tím zůstává ostatní vzduch ve střední a horní části místnosti dále chladný.

Inovativní a bezpečné

Všechny topné rohože THERMO BODEN mají zvláštní výhodu – jednostranné elektrické napájení, tzn. fázový a nulový vodič jsou přivedeny k topné rohoži z jedné strany. To šetří čas a peníze při projektování i instalaci, neboť nulový vodič nemusí být veden samostatně zpět.

Kdo má dobrý projekt …

… má úspěch jistý. Pečlivé projektování je i u rohoží THERMO BODEN předpokladem pro optimální topné funkce. Proto je nutné po analýze místa instalace (tepelná izolace, předpokládaná povrchová krytina aj.) nejprve zhotovit plán pokládky. Zde se projeví flexibilita topných rohoží THERMO BODEN. Pokud je pro uložení topného vodiče pouze malé místo, lze nosnou tkaninu dle potřeby odstřihnout. Tak je možno pokrýt téměř všechny plochy, které chceme temperovat.

Elektrické topné rohože THERMO BODEN lze snadno přizpůsobit půdorysu jakékoliv místnosti. Rozdílnými měrnými topnými výkony nabízí řešení i pro různé podlahové krytiny. I když jsou pro použití podlahového temperovacího systému obzvláště vhodné keramické dlaždice a krytiny z přírodního kamene – THERMO BODEN lze použít i tam, kde jsou parkety, koberec či podlaha z korku nebo PVC.

Dobrá regulace dělá komfort a šetří peněženku

Novinkou je samoučící se komfortní termostat pro regulaci teploty v místnosti nebo v podlaze (all in one) pod typovým označením FRTD 902.

Přibližně po 3 topných cyklech se regulátor samostatně nastaví na individuální profil vytápění příslušné podlahy. Pro uživatele to znamená nastavit pouze čas, kdy má být podlaha teplá. Odpovídající dobu ohřevu spočítá již regulátor sám. To šetří energii, neboť vytápění se nesepne nikdy dřív než je třeba.

Speciálně pro uživatele, kteří se nechtějí zabývat nastavováním regulátoru, nabízí regulace tlačítko ZAP/VYP, po jehož stisku se nastavený týdenní program, např. po dobu delší nepřítomnosti během dovolené, vypne. Tak můžete snadno odstavit vytápění stiskem tlačítko ZAP/VYP i během naprogramovaného času.

Extra velký displej je velmi dobře čitelný a poskytuje tak maximální komfort obsluhy. Osvětlení se stará o to, aby také na špatně přístupných místech nebo večer měl uživatel dobrý přehled.

Bližší technické a cenové údaje nejen o výše uvedených výrobcích, ale i kompletním sortimentu přístrojů pro elektrický ohřev vody a elektrické vytápění včetně tepelných čerpadel Vám rádi na vyžádání zašlou odpovědní pacovníci AEG Home Comfort – veškeré kontakty najdete v záhlaví článku.

Bakterie v žumpě opravdu čističku nenahradí. Můžou jen snížit poměr mezi tuhou složkou odpadu a vodou. Vhodné je používat WC Net, což je biologický aktivátor septiků. Při 1- 4 osobách vydrží jedno balení na tři měsíce. Pokud nepoužíváte čistící prostředky můžete s vodou zalévat, ale pozor na blízkost studní.
K doplnění článku bych ještě dodal, že používám anaerobní čistírnu odpadních vod, která nepotřebuje být napojena na elektrický proud, má atest EU a cena je taktéž přijatelná. Před pěti lety, kdy jsem jí kupoval stála tato ČOVka pro domácnost 4- 6 osob 32.000 Kč.
Jinak od 1.1. 2008 se zpřísňují normy na nakládání z odpadními vodami (např. všechny septiky budou muset být vybaveny pískovými filtry atd.) Jenže to už je na samostatný článek.Zumpa obecne nemuze nahradit cisticku, co se tyce vycisteni, protoze zadnym zpusobem odpadni vodu necisti. Pouze skladuje. Obsah se jednou za cas vyvazi fekalnim vozem na velkou cistirnu odpadnich vod. S tim trochu souvisi i druha otazka. Vzhledem k tomu, ze voda ze zumpy neni cistena, nelze s ni zalevat. Pokud vim.obec nema zakonnou povinnost vybudovat kanalizaci.